S Petrou Oswaldovou a také se cvičením, o kterém je tento rozhovor, byste se možná seznámili až při bolesti v nějaké části těla. Pokud byste náhodou začali s cvičením „feldenkraise“, začaly by se vám možná odkrývat souvislosti, o nichž jste dosud nepřemýšleli, nebo jste je zachytili jen letmo. Feldenkraisova metoda (FM) není jen tak nějaké cvičeni. V mnohém souvisí i s principy učení.

Feldenkraisova metoda, kterou jste vystudovala ve Vídni, je v Česku poměrně neznámá. Jak jste se k ní dostala?

Během mého studia na Katedře nonverbálního a komediálního divadla v ročníku vedeném Ctiborem Turbou a Borisem Hybnerem na Hudební fakultě AMU se na školní nástěnce objevil poutač na letní stáže v Sofii pro studenty vysokých uměleckých škol. Místa pro studium japonského butho, na které jsem se původně přihlásila, byla již obsazena, a tak mi organizátoři nabídli poslední volné místo v kurzu Feldenkraisovy metody. Odjela jsem tedy do Bulharska a vůbec nevěděla, co se bude dít. Kurz vedla Livia Calice, která organizovala první čtyřletý program FM ve Vídni. Na ten jsem se pod vlivem euforie z vlastních prožitků a účinků FM okamžitě přihlásila a studovala jej souběžně s HAMU a následně DAMU. Po mnohaletém studiu žiji a působím jednou nohou v oblasti umění a druhou nohou v oblasti zdravotnictví. Jsem zároveň pedagogem i studentem. V obou rolích zkoumám principy, které jsou blahodárné pro učení jako takové.

Máte po tak velkých zkušenostech nějaké své pedagogické krédo?

Ztotožňuji se s vyjádřením Moshého Feldenkraise: „Největším expertem a učitelem je člověk sám sobě.“ Pokud člověk hledá cestu, na které se učí reálným vnímáním sebe sama, nemůže sejít na scestí.

Přestože jste vystudovala herectví a měla jste před sebou slibnou kariéru herečky alternativního divadla, rozhodla jste se po studiu věnovat se Feldenkraisově metodě. Jak se to stalo?

Jako herečka jsem byla velmi šťastná; cítila jsem, že na jevišti i mimo něj jsem sama sebou. Že hledám, objevuji a učím se. V rámci souběžného výcviku FM jsem vnímala, že jsem v procesu otevírání komunikačních kanálů vnímavější než kdykoli předtím vůči hereckým partnerům, režisérovi, prostoru i sobě samé. Ale nad „slibnou kariérou herečky“ převážila má touha mít spokojenou rodinu a výuka a propagace FM ve vlastním uměleckém prostředí se v té době jevila jako časově a prakticky schůdnější varianta než samotné herecké působení a ambice.

Lze Feldenkraisovu metodu stručně představit?

Je to psychosomatický přístup, který na základě velmi jednoduchých, konkrétních a nemechanicky opakovaných pohybů stimuluje nenásilnou a nedirektivní formou lidský nervový systém ke změně řízení pohybu. Jedná se v podstatě o proces učení se z vlastního těla, jak se nejenom pohybovat, ale i žít s vynaložením nezbytně nutné, tedy funkční energie. Z tohoto důvodu je FM vhodná nejenom k odstraňování či prevenci zdravotních potíží, ale i jako jeden z možných způsobů zlepšování profesní výkonnosti. FM má dvě formy výuky – aktivní skupinové cvičení, které je slovně vedeno lektorem, a cvičení individuální, při němž je klient pasivní a nové podněty získává prostřednictvím kinestetického dialogu, který s ním vede lektor formou doteku a pohybu.

Pro koho je FM vhodná a proč?

FM má potenciál pomoci komukoliv nezávisle na věku a psychosomatické kondici. Pomáhá jednoznačně lidem, kteří mají konkrétní přání a jsou si vědomi skutečnosti, že zlepšení aktuální a dlouhodobé životní kvality je podmíněno aktivním procesem jejich přístupu k sobě samým. Nelze ji tedy omezit pouze na metodu léčebnou – odstraňování bolesti, či preventivní – včasné předcházení bolestivým stavům, ale v širokém záběru je otevřenou cestou ke zkoumání a rozvíjení vlastního potenciálu zejména v oblastech umění a sportu.

A jak to všechno souvisí s učením?

Cvičení Feldenkraisovou metodou není cvičení jako takové. Ač se týká pohybu a jeho zdokonalování, jedná se v základním principu o proces učení se z pohybu vlastního těla a tělového prožitku. Moshé Feldenkrais často říkal, že jeho hlavním cílem je vytvářet podmínky pro učení. V praxi to znamenalo, že navzdory očekávání druhých a občas zdánlivě proti svému vlastnímu zájmu odmítal lidem radit, co mají dělat.

Mohla byste vyjmenovat ještě pár dalších zásad, které učitelé FM používají a které mohou být inspirací pro jakékoli učení?

Jednoznačně mohu uvést hlavní zásadu, že učitel je zprostředkovatelem prostředí bezpečí pro individuální proces učení. V takto navozeném prostředí učitel aktivně nabízí – verbálně či dotekem, kinestetickým dialogem – škálu možností ke konkrétnímu pohybu. Nabízí například různé varianty, jak vést nádech a výdech v kontextu konkrétního pohybu – například při zdvihu nohy, pohybu pánve, pohybu hlavy. Nervový systém každého člověka si na základě toho postupně vybírá jedinou funkční, tj. nejekonomičtější variantu pohybu, která je pro každého jednotlivce originální. S navozením prostředí bezpečí úzce souvisí další z principů: učitel FM zásadně svého studenta/klienta a jeho pohyb nehodnotí. Nepodává návod, jak se má pohyb odehrávat ve správném vzoru a co daný dělá špatně, ale využívá tvořivého verbálního či kinestetického vedení, aby na to, co je dobře a co špatně, přišel student či klient sám na základě vlastního tělového prožitku.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 5/2012 nebo v On-line archivu.