PRAKTICKÁ UKÁZKA LEKCE ATM:

„KŘÍDLO MRTVÉHO PTÁKA“/ OTÁČENÍ VSEDĚ 

Moshé Feldenkrais vytvořil několik set lekcí s mnoha variacemi. Téměř všechny hodiny,
které vyučoval, byly do tištěné podoby sestaveny  z audio a videozáznamů. Většinu z nich přeložil z hebrejštiny do angličtiny jeden z jeho posledních žáků, Jeremy Kraus.

Feldenkrais doporučoval svým studentům, aby každou lekci vždy přizpůsobovali individuálním potřebám jedinců ve skupině, kterou mají před sebou. O to se snažím i při své výuce – neučím, ale pokouším
se vytvářet studentům podmínky pro individuální učení se.

V následující části kapitoly uvádím lekci Pohybem k sebeuvědomění, přepracovanou do psané podoby z vlastní výuky, která se uskutečnila v rámci vzdělávacího projektu „Via apperta“ vedeného
Mgr. Pavlou Sovovou, v Rokycanech, dne 24. 6. 2006. Do určitých míst ve strukturálním záznamu této konkrétní hodiny, které se zúčastnilo 12 studentů, vkládám úryvky z  Feldenkraisových komentářů
z roku 1974, kdy vyučoval právě tuto lekci v Londýně v programu „London Workshop“.

ÚVOD: „Vnitřní rentgen“:

Položte se na záda a dosytnosti se protáhněte, zívněte si, vydejte zvuk, zhluboka se nadechněte
a vydechněte. Teď nechte nohy natažené a paže položte volně podél těla. Mohou být i dále od těla,
ale nedávejte je výš než do upažení. Oči můžete nechat otevřené nebo zavřené. Vyberte si způsob,
který pro vás bude snadnější při sebepozorování vnitřním zrakem. Možná vás zklamu, ale tohle není
a nebude relaxace. Snažte se neusnout. Potřebujete zůstat sami se sebou,  ve svém vědomí.

Zkuste se vnitřním zrakem napojit na páteř v místě, kde na ní nasedá hlava. Napřed si toto místo dobře prohlédněte, můžete mírně rolovat hlavou ze strany na stranu. Pomalu. Na kterou stranu vám
to jde lépe? Nebo je to pro vás na obě strany stejné? Začněte si během rolování postupně ujasňovat, odkud z vaší lebky páteř vychází. Zastavte hlavu v místě, kde cítíte, že je v centru a začněte si prohlížet páteř od hlavy směrem dolů, obratel po obratli. Je to pro vás obtížné? Je to v tuto chvíli nemožné?'
Cítíte páteř jako celek nebo ji dokážete prozatím vnímat jen v určitých úsecích? V jakých?

Přesuneme se vnitřním zrakem do pánve. Prohlédněte si, jak velkou máte pánev, jaký má tvar a jak velkou plochou se dotýká podlahy ve své pravé a levé polovině. Máte pocit, že leží na zemi rovně,
nebo je nakloněná k jedné  či druhé straně; případně na jedné straně posunutá výš nebo níž než na druhé?

Cítíte pravý a levý kyčelní kloub? Víte, kde jsou uloženy? Jsou uvnitř pánve, je nemožné nahmatat
je zvenku. Jak souvisí s uložením pánve délka a rozložení vašich nohou? Víte, jak daleko máte paty
od sebe?

Všimněte si, jak dýcháte. Nesnažte se dech vědomě prohlubovat, pouze sledujte, kudy do vás vchází
a jakou cestou vychází ven. Zůstává nějaký uvnitř? Pokud ano, jak velké množství dechu to přibližně
je a kde v těle ho držíte, ukládáte? Všimněte si, co dělají, jakým směrem nebo směry se pohybují
při dýchání vaše klíční kosti, hrudní kost, žebra a bránice. Bránice je vnitřní sval. Kde cítíte nebo myslíte, že je ve vašem těle uložena?

Odpočiňte si chvíli od pozorování, otevřete oči a až se vám bude chtít, dostaňte se přes rolování
do strany do sedu…     

1. Pohodlně se posaďte, ohněte pravou nohu dozadu a levou dopředu tak, aby se chodidlo levé nohy svou spodní částí dotýkalo vašeho pravého kolena; dívejte se vpřed. Pravá holeň je zároveň s boční stěnou, levá se stěnou čelní.

„V čem je  důvod poziční preciznosti? Každá lidská činnost musí mít dvě části. Jednou je orientace – načasování, prostor a čas. Druhou částí je manipulace,  tj. konání nebo provádění. Ať jde o cokoliv, musí se to provést, zahrnout svalovou činnost; ať se jedná o mluvení, používání magnetofonu, musíte něco udělat a musíte to udělat ve správném čase a ve správném směru. Nemůžete hrát tenis, když míček zasáhnete tak, že letí mimo síť. Balónek můžete zasáhnout výborně, ale pokud není nasměrován tam, kam by měl, nemá to výsledek.“

2. Zkuste dát levou paži za sebe a dlaní se opřít o zem. Jde to těžko? Musíte najít jinou pozici
pro dlaň. Kam směřují vaše prsty? Zapřete se do paže celou vahou trupu, ale nezpůsobujte si bolest.
Když se vám to podaří, zjistíte, žejedno z vašich kolen neleží úplně na podlaze. Snažte se snížit námahu na minimum.

„V případě, že odstraníte námahu, napětí, vaše vnímání se prohloubí. Například, když jste v letadle, blízko motoru, hluk dosahuje 100 nebo 120 db. Pokud byste v tu chvíli právě hráli Beethovena, Bartóka nebo Debussyho, nemohli byste je slyšet, ledaže byste hlasitost hudby zvýšili tak, aby byla srovnatelná s hlukem motoru. V úplném tichu byste si mohli melodii nenápadně broukat a někde někdo by ji jistě uslyšel… Předpokládejme, že na mé ruce je moucha. Všimnu si její váhy? Určitě ne. Předpokládejme
ale, že by na ní byl holub. Jsem si jistý, že bych si toho všimnul. Krocana bych si všimnul určitě.

Musí existovat jakýsi druh zákona, který nám ukazuje, že naše vnímání, tj. schopnost objevit nejmenší změnu, má nějaký vztah k váze, kterou držím, nebo k významu existujícího podnětu…
Existuje fyziologický zákon, který se hodí téměř pro všechny naše smysly, v rozsahu, v němž je běžně používáme,   a nazývá se Weber-Fechnerův zákon. Mnozí z vás se to pravděpodobně učili ve fyziologii.

Nejmenší zjistitelný rozdíl, kladný nebo záporný, přidaný k existujícímu podnětu nebo z něj ubraný,
je vždy nespornou, neměnnou částí podnětu. Pokud tedy držím  2o kg váhy, potom čtyřicetina této váhy je množství, které bych rozpoznal, tj. musel bych přidat nebo odebrat půl kila, abych rozdíl zjistil.

U sluchu je to jedna dvousetsetina. U zraku je to přibližně jedna stoosmnáctina, u váhy jedna čtyřicetina. To znamená, že když nesete 20 kg, jste schopni vnímat případný moment, kdy se váš náklad zvětší či zmenší o půl kilogramu. Ale v případě, že držíte ptačí pero a přistane na něm moucha?
Jak poznáte změnu váhy v tomto případě? Všimnete si, že se pero ohnulo – což samo o sobě signalizuje změnu váhy. Z toho plyne, že pokud snížíte námahu, kterou vynakládáte, stanete se vnímavými k nepatrné změně.“

3. Zvedněte v lokti skrčenou pravou ruku před oči. Úplně jednoduše. Povolte zápěstí a nechte ho viset jako křídlo mrtvého ptáka. Loket byste měli mít níž než rameno. V této konfiguraci, aniž byste cokoliv měnili, otočte celým svým tělem doleva, do místa, kam vám to jde snadno a jednoduše.
Vaše oči zůstávají opřeny na zápěstí případně hřbet pravé dlaně. Všechno se pohybuje společně:
oči, hlava, ramena, pravá paže. Ve chvíli, kdy jste přetočeni doleva, si zafixujte na zdi před sebou v horizontu jeden bod. Tenhle bod je mezníkem vašeho otočení se bez námahy, normálního možného otočení právě v tuhle chvíli. Dobře si ho zapamatujte, protože teď vyzkoušíme, do jaké až vzdálenosti od něj je možné se dostat několika velmi jednoduchými  pohyby. Zjistíte, o jaký úhel doleva máte
ve skutečnosti potenciál se přetočit.

4. Zkusíme to znovu. Tentokrát se otočte doleva tak, jak jste to dělali předtím. Všechno dohromady, dlaň před očima, oči na hřbetu dlaně. Sledujte při tom, jestli zadržujete nebo nezadržujete dech. Zůstaňte v pozici přetočení vlevo  a začněte pohybovat současně očima a hlavou zpátky do centra,
to znamená směrem doprava. Pohybují se pouze oči s hlavou. Z centra je pak vracíme znovu doleva.
Jste si jistí, že hlava a oči se pohybují skutečně současně? Opakujte tenhle pohyb pětkrát, šestkrát, desetkrát… velmi pomalu a bez námahy… 

5. Vraťte se celým tělem zpět do centra, nadechněte se, vydechněte, zavřete oči a začněte se pomalu otáčet doleva a řiďte se jen svým vnímáním pohybu, který chceme právě v tuhle chvíli zdokonalit. Zastavte se v rotaci vlevo, v místě, kde váš pohyb přestává být snadný a zůstaňte tak. Otevřete oči 
a podívejte se, jestli se vámi na začátku zafixovaný bod posunul doleva. O jakou vzdálenost?
Je to zvláštní, že? Znamená to, že se vaše přirozené otočení těla zvýšilo předchozím pohybem
očí a hlavy opačným směrem.

6. Lehněte si na záda a odpočiňte si. Jak vypadá pravá a jak levá polovina vašeho těla?
Cítíte mezi nimi rozdíl?

7. Vrátíme se zpátky do sedu, do té samé pozice jako na začátku hodiny a zkusíme celou věc znovu. Tentokrát ale pouze s očima. Přetočte se ve stejné konfiguraci snadno a pomalu směrem doleva.
Udržte tuto pozici a zpět doprava pohybujte pouze očima- tak daleko, jak to jde. Ne obličejem,
ne hlavou, pouze očima. A zpátky doleva k pravé dlani. A znova a znova. Opakujeme…
Netvařte se u toho tak vážně. Berte to jako hru, jako nezávazný experiment. Pohrajte si sami
se sebou tím, že si zkusíte stejný pohyb očí za zavřenými víčky a pak s očima otevřenýma.
Cítíte rozdíl? V čem? V plynulosti pohybu očí? V dráze, kterou vaše oči urazí jedním a druhým
způsobem?

8. Vraťte se do centra celým tělem, zavřete oči, pohněte jimi za zavřenými víčky dopředu.
Pomalu se celým tělem otočte doleva, opět do místa, do kterého jste schopni se dostat bez námahy
a úsilí. Otevřete oči. Jak daleko jste  od svého bodu? Zůstaňte v rotaci.

9. Při následující cestě zpátky do centra si všimněte, že vaše pravá hýždě se přibližuje k podlaze
a zvedá pravé koleno. Zkuste se pohnout směrem do centra a pozorujte, že je to pravá hýždě, vlastně pravý kyčelní kloub, který tělem pohybuje při návratu do středu a zpět při rotaci doleva. Uvědomte si, jak pravý kyčelní kloub pohybuje pánví a páteří. Které části páteře cítíte? Cítíte obě sedací kosti? Opakujte pohyb tam a nazpátek celým tělem a snažte se všechno to, o čem jsem teď mluvila, pozorovat. Co dělá vaše pravé chodidlo, pravé koleno   a pravý kyčelní kloub? Pohybují pánví? A jak pohyb pánve dorazí do hlavy? Jakým směrem? Jakými kostmi? Cítíte pohyb v bederní oblasti páteře? V kostrči?
Jak cítíte svá žebra, oblast zad mezi lopatkami a šíji? Při rotaci doleva se hlava pohybuje výš do prostoru, při cestě zpátky klesá.

10. Zůstaňte otočeni vlevo a začněte pohybovat společně hlavou a očima tentokrát ještě víc doleva
a pozorujte, jestli cítíte v pravé noze náznak tohoto pohybu. Několikrát pohyb opakujte a pak se vraťte opět do centra.

  11. Lehněte si na záda. Někteří z vás ucítí bolest v levém zápěstí. Proč? Má to co dělat se směrem prstů na zemi a samozřejmě se silou zádových svalů. Nohy nechte natažené. Jak daleko od sebe máte paty? Zkuste si vnitřním zrakem vyměřit a přesně očíslovat tuto vzdálenost. Pak pomalu zvedněte hlavu
a podívejte se, do jaké míry se vaše představa shoduje nebo neshoduje se skutečností. Zkusíme jinou věc: zavřete oči, roztáhněte dlaně od sebe  a přibližte je zpět tak, abyste jimi ukázali šířku svých úst, aniž byste se jich prsty dotkli. Teď otevřete oči a podívejte se, jak široká jste si mysleli, že máte ústa… Odpočiňte si, jak dlouho potřebujete.

„Kinestetický smysl je důležitější než zrak. Jsou lidé, kteří nevidí, ale mohou se pohybovat a pomocí hůlky ví, kde jsou. Je to nejdůležitější smysl pro všechno, co děláme. Pokud je nižší, než by měl být, snižuje schopnost zraku, přesnost sluchu, přesnost hovoru. Nejednáme podle skutečného stavu svého těla, ale podle toho jak vlastní tělo cítíme nebo necítíme. Jestliže tělově cítím, že něco dokážu,
řeknu si: „Ano, tohle dokážu.“ Neposuzujeme reálné možnosti vlastního těla – cokoliv,
co je z fyziologického hlediska možné, se pravděpodobně můžeme naučit. My své možnosti
ale posuzujeme podle cítění tělesné kondice, to znamená, podle představy, kterou si o svém vlastním těle vytváříme. Reagujeme podle této představy. Ale představa o těle, a to je důležitá věc, je menší
než tělo samo.

Každý z nás je jen částí toho, co je a co může udělat. Můj odhad je následující: děláme 5-10% toho,
co jsme schopni se svým tělem provádět, většina z nás 10% nedosáhne. Výjimeční šampióni a géniové dosáhnou 10% a víc. Máme tedy zhruba 10% představu o tom, kdo jsme. Následkem představivosti
a vzdělání využíváme pouze malou část svých schopností.Každý živočich vyluzuje nějaký druh hluku, nějakým způsobem  komunikuje. Lidská bytost má řeč- to je fantastický nástroj. Tento nástroj nás ovšem limituje na využívání pouhých 10% našich přirozených schopností. Jednou z důležitých překážek
je jazyk. Náhodným místem narození se každé dítě naučí jeden jazyk a všechny ostatní jsou pro něj cizími jazyky. Naše vzdělání a znalosti vzaly úžasný lidský mozek a zapojily ho jako nějaký typ počítače. A ten teď může fungovat jen v rozsahu, v němž byl zapojen. To je přesně to, co se děje s naším vzděláním.Máme mozek, který je větší, lepší, propracovanější a schopnější větší rozmanitosti funkcí, než které používáme. Využíváme pouhý zlomek jeho skutečné kapacity. A zde docházíme k závěru, 
že náš kinestetický smysl je omezený na malou část toho, čím by mohl být.“

12. Vrátíme se zpátky do sedu, do stejné pozice. Pravá noha je zanožená, levá přednožená. Levou paží se zapřete za tělem, přeneste do ní váhu těla a pravou paži umístěte do pozice křídla. Zavřete oči. Zkuste v duchu myslet na to, že abyste se otočili vlevo, musíte začít pravým kyčelním kloubem a pravou rukou  a pohyb projde podél celé páteře…  A teď myslete na to, že očima pohybujete střídavě směrem napravo a nalevo od hřbetu dlaně. Myslete na pohyby, které jsme dělali předtím a zkuste si vzpomenout, kde byla hraniční pozice vaší rotace doleva. Nechte se vést pocitem, že je to snadné a otočte se doleva jak daleko můžete. Otevřete oči a podívejte se, jak daleko jste od původního zafixovaného bodu.

13. Položte pravou dlaň na temeno hlavy. Zatlačte na levé ucho tak, aby se naklonilo k levému rameni – jemně – a zase zpátky. Pak zatlačte na pravé ucho směrem k pravému rameni – také jemně. Několikrát. Pravou ruku necháme    po celou dobu na temeni. Pozorujte: když tlačíte pravé ucho k pravému rameni,  pohybuje se váš pravý kyčelní kloub nahoru nebo dolů? Kyčelní kloub se zvedá od podlahy směrem nahoru k podpaždí. To znamená, že celá vaše pravá strana se zkracuje, žebra se zavírají. Když jdete doleva, pravá strana se prodlužuje, žebra se otvírají – jako měchy na akordeonu. Pohněte hlavou vlevo
a  nechte žebra na pravé straně, aby se otevřela a současně seďte na pravé hýždi, pokud můžete.
Ještě několikrát všechno opakujte.

14. Posadíme se zpátky do centra. Přetočte celé tělo doleva a položte obě dlaně obou rukou na vhodné místo na zemi. Dlaně jsou od  sebe v takové vzdálenosti, abyste cítili stejnou váhu a napětí v obou pažích. Nedávejte prsty dlaní ve směru, kam tlačíte vahou. Na vazivo v zápěstích a předloktích
pak působí menší napětí.

Z této výchozí polohy začneme současně přetáčet hlavu a ramena zpátky směrem do centra.
Vaše pravá hýždě má tendenci pohnout se dozadu a cítíte v ní napětí. Z centra se rameny a hlavou vracejte doleva a zase nazpátek tak daleko do obou směrů, kam se dostanete bez napětí. Sledujte,
jak se ramena pohybují v souvislosti s kyčelním kloubem. Ujistěte se, že se pohybují ramena,
hlava i oči současně. Je to pomalý a jednoduchý pohyb, ale ne zase tak pomalý, aby byl těžkopádný.
Při následujícím pohybu ramen zpět do centra nechte hlavu s očima na místě, pak vracejte samotná ramena doleva a tento pohyb několikrát opakujte. Sledujte kyčelní kloub, páteř a krk. Opakujte. Pozorujte, co se děje v břiše, hrudi a zádech. Jak se obě vaše hýždě chovají ve vztahu k zemi?
Volně, až se vám bude chtít,  připojte k pohybu ramen opět pohyb očí s hlavou a sledujte,
co dělají nohy na zemi. Je pro vás teď pohyb ramen, hlavy a očí dohromady snadnější, srozumitelnější?

15. Vraťte se do pozice vpřed, zvedněte pravou ruku jako křídlo před oči, levou se zapřete o zem. Zavřete oči. Otáčejte tělo doleva, dokud neucítíte náhlou změnu napětí. Otevřete oči. O kolik stupňů jste přetočeni doleva od původního bodu? V pozici vlevo umístíme obě dlaně opět na zem a tentokrát budeme točit rameny a hlavou s očima v protipohybu, opačným směrem. Když se ramena vrací do centra, hlava současně s očima se pohybuje ještě více doleva a když se ramena otáčí z centra zpět doleva,
hlava s očima se v paralelním protipohybu točí směrem do centra. Opakujte pohyb tak dlouho,
až pro vás bude jednoduchý. Sledujte všechny části těla, které můžete.

16. A teď pozor. Dostáváme se k nejtěžší variaci. Opakujte uvedené cvičení, ale zkuste očima pohybovat společně s rameny a současně hlavou v protipohybu. Není to vůbec jednoduché. Nejde to?
Ale ono to půjde. Vydržte – bez námahy, bez zbytečného úsilí. Můžete se kdykoliv zastavit a celý pohyb si v klidu promyslet…. Teď pohybujte očima s hlavou, místo s rameny. A znovu pohybujte očima s rameny místo s hlavou. A teď zvedněte pravou ruku     před sebe do křídla a zavřete oči. Otočte
se jednoduše doleva, otevřete oči   a uvidíte, kde jste. Kde jste? Vraťte se zpátky do původního zafixovaného bodu. Tam jste se napoprvé dostali bez napětí. A znovu, pokud chcete, se dotočte
do svého konečného bodu ( otočili se všichni, několikrát ). Upozorňuju, že rozdíl, který všichni sami vidíte ve vzdálenosti, o kterou jste schopni se otočit doleva je i časový. Trvalo vám to pouhých
58 minut. 58 minut zjištění vlastního potenciálu, rozbourání představy o vlastním těle. Gratuluju.

17. Lehnětesi na záda a sledujte, zda cítíte rozdíl mezi částmi těla na pravé a levé straně.
Která noha je delší? Která paže je delší? Která strana vašeho obličeje je delší? Zkuste vypozorovat,
jak si váš obličej připadá. Je symetrický? Teď otevřete oči. Které oko je otevřeno do větší šíře?
Které oko cítíte jako širší, lehčí?

18. Až si odpočinete, otevřete oči a pomalu, přes rolování do strany se dostanete do sedu nebo kleku… nechte si čas… a odtud pomalu do stoje. Všimli jste si, že většina z vás se převalila vpravo? Proč? Protože delší strana je ta, která se prosazuje.

19. Začněte se pomalu procházet a sledujte rozdíl mezi vaší pravou a levou stranou. Zahněte vpravo. Sledujte, jak se to dělá. Teď zahněte vlevo   a všimněte si rozdílu…

20. Po 5 minutách procházení se, si studenti znovu lehli na zem na záda a každý individuálně opakovali cvičení pro druhou polovinu těla – tj. stranově obrácené. Nejprve pracovali chvíli s imaginací
a pak prováděli fyzicky postup cvičení tak, jak si ho zapamatovali, po krocích a variacích,
které pro ně osobně byly důležité.

V hodinách Pohybu k sebeuvědomění se často cvičí dlouho pouze na jednu stranu těla. Je to proto, abychom získali tělové vědomí rozdílu; abychom skutečně cítili, jak se pohybujeme polovinou těla, která je propojená, uvolněná,  a jak polovinou druhou. I kdybychom cvičení na druhou stranu nezopakovali, je pro nás už samotná informace vědomého rozdílu obrovsky cenná.

Při ukončení cvičení ve fázi, kdy jsme cvičili pouze na jednu stranu těla, bychom samozřejmě
nezůstali napořád asymetričtí. Za několik hodin, by se obě poloviny těla vyrovnaly. Ale tím, že cvičíme hned s druhou půlkou těla, je integrace nových poznatků a informací z poloviny první do poloviny druhé
( a tím do celého těla ) mnohem rychlejší. Propojování obou polovin se děje někdy paralelně,
někdy diagonálně.