POHYBEM K SEBEUVĚDOMĚNÍ: ATM

Pohybem k sebeuvědomění – přeloženo z anglického originálu Awareness Through Movement^®, v oficiálně používané zkratce ATM (čteno [ejti:jem]) - je učebním postupem při soustřeďování
se na to, jak se pohybujeme. Feldenkrais celý proces uvědomování si skrze pohyb systematizoval,
což je nezbytný prvek v procesu růstu a změny.

Příklad praktické lekce - „křídlo mrtvého ptáka”

Výuka Pohybu k sebeuvědomění vychází z předpokladu, že funkční pohyb je pohyb s minimální námahou a že se většina lidí naučila nesprávným pohybům tím, že je při různých činnostech provádí s mnohem větším úsilím, než je nezbytně nutné. Struktura hodin je proto uspořádána tak, aby bylo vyvoláno vědomí základních návyků při pohybech, které způsobují námahu, a tím se tělo systematicky uvolnilo a začalo daný pohyb provádět s menším úsilím.

Když se například většina lidí, především starších, přesunuje z polohy vleže do polohy vsedě
(ať je to na lůžku nebo na zemi), napínají břišní a krční svaly. V hodinách je klient veden k tomu,
aby se posadil nejprve s přesným vědomím svalů, které se napínají, a na základě toho lokalizoval ohnisko napětí. Jedině tak je pak schopen postupně změnit dynamické schéma pohybu, aby snížil předtím vynaložené úsilí a následnou únavu.

Daná osoba neopakuje sedy mechanicky, ale učí se opakováním, jak si sednout. Hledá, kolik existuje různých způsobů, jakými je možné dostat se z polohy vleže do sedu, a snaží se z nich vybrat ten,
na který vynaloží nejmenší úsilí, tj. vybrat pohyb funkční, uvědomit si ho a následně přijít
na způsob, jak ho integrovat do běžných činností ve svém životě.

Většina lidí přichází na první hodinu s myšlenkou, že bude procvičovat svou tělesnou schránku,
aby byla silnější a pružnější a mohla tím pádem lépe fungovat. Lidé ale ve skutečnosti touží
po tom, aby jejich tělo fungovalo v podstatě stejným způsobem, na jaký si u sebe za léta zvykli.
Znají daný pohyb a i přes občasné bolesti je pro ně vlastně bezpečný a dává jim pocit jistoty,
že „jsou ve vlastním těle“. Není nutné o něm přemýšlet, dělají ho automaticky.

Místo protahování, namáhání a úpění se ale v hodinách učí neobvyklým (pro ně samotné často nepochopitelným až směšným) pohybům, které jsou v závěru většinou všichni schopni provádět
bez námahy. To je vede ke změně způsobu, jakým do té doby cítili, chápali a využívali své tělo.

Výsledkem každé jednotlivé hodiny tedy není jen zlepšení vzpřímeného postoje a větší účinnost svalstva, ale je to především postupné uvědomování si toho, jak své tělo používám. To samo o sobě přesahuje daleko přes časové omezení výuky, která může trvat od 40 do 90 minut – závisí to na typu lekce, na lektorovi, který ji vede, a na složení skupiny klientů.

Hodina Pohybu k sebeuvědomění probíhá ve skupině (min. 3 lidé, max. omezeno prostorem)
a je vedena lektorem, který slovně popisuje jednotlivé pohybové sekvence. Ty dále vede, usměrňuje
a variuje v rámci pevně dané struktury hodiny podle pozorování jednotlivců ve skupině.

Lektor provází direktivně zadanými pozicemi (nejčastěji leh na zádech, břiše, boku, případně sed
nebo klek; zřídka stoj) a pohyby své klienty nepřímo, většinou kladením otázek typu: Co se děje
ve vašem těle při tomto pohybu? Pohybuje se vaše pánev nebo ne? Uvědomujete si, jak dýcháte?
Cítíte, kudy vaší páteří pohyb prochází? atd. Klienti pak provádí pohyby, k nimž jsou instruováni, individuálně, podle vlastního vnitřního cítění. Musí ale přesně dodržovat zadané pozice a směry pohybů v prostoru.

Každá hodina je sestavena tak, aby se týkala jedné dílčí funkce – tzn. Je zaměřena na určitou část nebo části těla (např. pánev, hrudník, ramena, hlavu a krk, oči atd.), skrze niž jsou klienti vždy vedeni k celkovému propojení těla.

„Každá hodina vede k celkovému propojení vašeho těla.“ – To je má odpověď na nejčastější dotaz klientů: „Hrozně mě bolí (např.) koleno. Nemáte nějaké cviky přímo na něj? Víte co myslím, aby se mi zlepšilo a přestalo bolet. Něco jednoduchého, co bych si zapamatoval a mohl si to cvičit doma sám.“
Ve Feldenkraisově metodě neexistují „cviky“ na koleno nebo ostatní části těla. Jsou desítky hodin Pohybu k sebeuvědomění, které se provádí v kleku nebo různých variantách sedů a jsou zaměřeny
na zkoumání a zlepšování funkce kolen.

V závěru každé jednotlivé hodiny je ale prováděn pohyb, který pomůže k uvědomění si toho, jakým způsobem je možné zapojit dílčí funkci pravého a levého kolene do našeho systému tak, aby celé tělo, a tím celé naše „já“, začalo fungovat v propojení.